L. Malý: Jsme na rozcestí, což znamená, že šanci pořád máme. ale...

"Dostali jsme teď (naše civilizace) šanci na pokojnou evoluční změnu. Tak doufám, že ji začneme využívat," říká mimo jiné v jednom z dalších našich společných rozhovorů Libor Malý, člověk, který do své práce aplikuje aktivní buddhistické učení a snaží se o vytvoření "světa bez peněz". Hovořil ale nejen o šanci, kterou naše civilizace ještě získala, ale například i o církevních restitucích.

Pokud vím, před časem jste pracoval na tom, jak uvést do praxe jistou formu fungování světa bez peněz. Projekt byl spuštěn právě 21. 12. 2012 - tedy v den, kdy mnoho lidí čekalo konec světa. Ten nenastal. Jak se daří Vašemu projektu?

Ale nastal konec světa, jenomže ne tak, jak si lidé představovali. S tím vysvětlením konce starého a začátku nového světa je ale potíž, protože se to nijak jednoduše vysvětlit bohužel nedá… Ale k našemu projektu ekonomiky daru (Hearth.net). Daří se mu relativně dobře, ale pořád jsme ve fázi učení. Sami totiž neumíme dohlédnout důsledků všeho, co děláme, protože to přece jenom není standardní neziskový projekt. A tak postupujeme metodou pokusu a omylu, čímž se neustále pořád učíme a získáváme velký rozhled v problematice daru, komunit a sociálních sítí…

Když už zde padla zmínka o konci světa, ráda bych se zeptala na to, jak vnímáte i jiné informace, o jakýchsi koncích, které přicházejí z mnoha stran stále intenzivněji? Jako že například končí kapitalismus. Z úst některých odborníků zní občas i katastrofálnější vize - že končí současná civilizace a přichází doba změny…?

Samozřejmě, ale i ten proces změny se v čase sám mění. Sám jsem byl dříve přesvědčen o jiném postupu krize. To, co se děje teď, je veliké štěstí, protože získáváme jakožto civilizace vzácný čas navíc, je to šance opravdu se finální globální krizi vyhnout. A věřím, že ještě minimálně rok až dva tohle příznivé období bude trvat. Potom se uvidí.

Pokud souhlasíte s tím, že se nacházíme ve zlomovém období, určitě jste přemýšlel o tom, že lidstvo možná stojí na rozcestí. Jaké možnosti se před námi, podle Vás, nabízejí?

Možnosti vidím v zásadě dvě. Buď půjde změna evolučně, pomalu a po dobrém, nebo revolučně - přijde jednou velký otřes a zlom. Dostali jsme teď šanci na pokojnou evoluční změnu, tak doufám, že ji začneme využívat.

Existuje vůbec nějaká šance na to, aby se lidé semkli, byli solidární? Zdá se totiž, že se to nějak vytrácí. A to navzdory tomu, že počet obyvatel planety roste tak, jak nikdy jindy v historii…

To, čemu říkáte solidarita, je obsahem evoluční cesty změny. Není to ale nějaká falešná solidarita, kterou si jedni budou vymáhat po druhých. Je to evoluce vlastního myšlení a vlastního postoje k sobě samému a lidem kolem sebe. Jenom porozuměním naprosté vzájemné závislosti jednoho na druhém, přijetím této závislosti (která zdánlivě omezuje moji individuální svobodu) a z toho plynoucímu respektu a dávání vzájemné svobody sobě i druhým, plynule přejdeme ze starého systému globálního kapitalismu do systému nového, který ještě ani nemá jméno. Rozhodně to ale není socialismus či komunismus - to jen, aby bylo jasno (opět úsměv, který je u něj v obličeji vidět často).

Evoluční změna je změnou pomalou, postupnou, takže si přechodu pravděpodobně ani nikdo nevšimne. Prostě jen prvky starého systému začnou pomalu ustupovat prvkům systému nového - všeprostupujícímu systému daru, takže se tomu vlastně ani dar ve smyslu toho, jak jej známe dnes, říkat nebude.

Doufám, že se na mě nebudete zlobit, když prozradím, že se Vy hlásíte otevřeně k buddhismu a jeho zásady uplatňujete i v obchodu a podnikání. Je to těžké? Narazil jste někdy na potíže, přes které nebylo možné se kvůli tomu přehoupnout?

Víte, já nemám rád ty různé -ismy. Ty jen lidi rozdělují. Pojem buddhismus je navíc vymyšlený na Západě, na Východě je to prostě jen Učení - “Dharma”. Učení toho, jak se věci mají a jak tedy obecně žít, aby člověk dosáhl štěstí. Je to v podstatě jen starší a velmi racionální a logicky precizní výklad pozdějšího výroku, který je připisovaný Ježíšovi: “Miluj bližního svého jako sebe sama." Jak kauzalita - v kosmických i společenských záležitostech - určuje naši současnost a budoucnost a vytváří pocit našeho osudu a svobodné vůle. Proto to funguje, kdekoliv to aplikujete.

Těžké je to někdy proto, protože to s sebou nese jiné paradigma fungování a jiný úhel pohledu, než jaký má většinová společnost na Západě. Pokud se Vám ale podaří to lidem vysvětlit, překážky samy mizí, protože i velmi obyčejní lidé to pochopí a přestanou to vnímat jako nějaký cizí náboženský -ismus, který se nám sem valí odkudsi z cizáckého Východu…

S otázkou víry je v Česku aktuálně spojena i jedna velmi kontroverzní záležitost - vrácení majetku církvím. Vyrovnání se s církvemi vyvolalo obrovskou vlnu nevole, ozývají se dokonce i lidé, kteří se k víře jako takové (a je jedno v jaké církvi) hlásili a nyní mají pochybnosti o tom, jak to vše dopadne a jaké to bude mít následky. Jelikož buddhismus, nebo chcete-li Učení, není v našich končinách masově zabydlený - jeho stoupenců se to netýká. I proto možná můžete mít objektivní náhled na věc… Nedomníváte se, že restituce v té podobě, jak byly schváleny, přinesou spíše "zlou krev" než nápravu křivd?

No, co k tomuhle dodat? Myslím, že by si naši církevní představitelé měli více a pozorněji všímat nečekané moudrosti, která začíná přicházet z Vatikánu - církev by měla být chudá. Hromadění světského majetku jen přinese zášť a paradoxně odsune církve do propadliště dějin. Přeci jen již nejsme ve středověku…

Rozhovor jsme dělali počátkem roku 2014, publikován byl 12.1. 2014