Zápisky obyčejných dnů

4. úno, 2017

Do doby, než se k nám z Ameriky dostalo slovo harašení ve spojení se sexem, mívali jsme v sladké nevědomosti spojené toto slovo maximálně s nějakým rámusem. Teď už je to jiné. I když rámusu je kolem toho čím dál víc - byť mnohdy není slyšet...

Před několika lety bývalo běžné, že se spolupracovník na svoji kolegyni usmíval, pomohl jí z kabátu, když měla třeba narozeniny, dal jí kytičku. A vůbec to nemuselo znamenat, že má s dotyčnou techtle, nebo by alespoň chtěl mít. Prostě to tak nějak patřilo ke vztahům na pracovišti. Samozřejmě - byly určitě i vyjímky, ale o těch psát dnes nechci.

Zdá se však, že se sexuálním harašením těmto příjemným zvykům zvoní hrana. Muži se prostě bojí, aby je jejich kolegyně nepodezírala, že haraší. A tak jí pouštějí dveře třeba těsně před nosem klidně tak, že jdouc pár kroků za ním, dveřmi dostane pořádnou ťafku do hlavy. Do kabátu by jí pomáhal snad jedině, kdyby byla v bezvědomí. My, ženy pak nazýváme tyto muže (možná neprávem)burany a ignoranty. Samozřejmě, že v rámci dobrých vztahů na pracovišti, raději někde v ústraní, aby to dotyčný neslyšel. Holt doba je ale taková, tak musíme na obou stranách přinést nějaké oběti...

Moje známá byla před časem za oceánem na stáži v centrále významné světové firmy. Součástí získávání pracovních zkušeností byly i aktivity nepracovního charakteru. Třeba jízda na koni. Pro Libušku (abych o ní nepsala jen jako o anonymní známé), to bylo peklo. Na koni seděla maximálně v době svého dětství, a to jak si hned uvědomila, vlastně ani kůň nebyl, nýbrž osel. Když jí tedy oře přivedli, aby si na něj nasedla, měla slzy v očích, protože chtěla za každou cenu obstát úplně ve všem. Jako správná manažerka tedy stiskla zuby a doufala, že když projeví snahu do sedla se vyšplhat, přítomní muži jí určitě rádi pomohou. Nepomohli. Dívali se pobaveně z povzdálí, jak tam šplhá po chudákovi koni, zkouší nejdřív nožku do jednoho třmenu, pak do druhého a až po notné chvilce, na koně usedá - úplně zpocená, naštvaná a naprosto vykolejená.

Až když dorazila večer na hotel a svěřila se se svým úděsným zážitkem americké kolegyni, pochopila, že její trapas nebyl pomstou kolegů na českou děvu, ale důsledek prosazení postihu za sexuální harašení na pracovišti a v souvislosti s výkonem práce.

"OMG - oh my God! - oni by ti určitě rádi pomohli, ale museli by ti u toho třeba sáhnout na zadek, a to si netroufli. Protože to je jasné sexuální obtěžování. Žádná z jejich amerických spolupracovnic by od nich ani pomoc nečekala," smála se Američanka Janny.

A Libuška pochopila, že hulváta od slušného kolegy teď bude těžké rozeznat. Zatímco však o "harašmentu" mluvíme většinou jen v podobných více či méně veselých souvislostech, existuje a žije si klidně svým nepříjemných a zužujícím životem nejen v USA, ale i v českých firmách a docela určitě celém světě.

Někde ho vnímají a neřeší, někdo ho řeší okázale až přemrštěně a někde se o něm nemluví, ale... Nedávno se mně svěřila kamarádka pracující v prestižní firmě na pozici, po které toužila a chce si ji i nadále udržet, že ji obtěžuje její šéf. Neosahává ji, nečíhá na ni lačně někde v zákoutích kanceláří, ale systematicky jí obesílá velmi intimními esemeskami a emaily. Kamarádka je z toho zoufalá, poněvadž samozřejmě nedokáže odhadnout, kdy písemná forma může přerůst do nějaké skutečné, fyzické, a jí rozhodně ne žádoucí. Odpálkovat však šéfa nemůže, bojí se jeho reakce, a také má obavy ze ztráty místa i následného posměchu. A to dokonce i přesto, že se jí podařilo poskládat skládačku z toho, že rozhodně není jediná, kdo u nich v práci tímto zájmem trpí. Nenápadným pozvolným vyptáváním se přiznaly k podobnému zážitku další asi čtyři kolegyně, dokonce jedna žena, která s jejich firmou úzce spolupracuje a taktéž se bojí jakékoli rázné obrany, aby neztratila klienta.

"Nejsme ale schopné se domluvit, abychom s tím šly někam na vyšší vedení, takže se to zřejmě prostě nikdy řešit nebude," popsala mně ta známá situaci. Bylo mně z toho smutno.

Zatímco někde se bojí celkem nevinný kolega bez postranních úmyslů jakémukoli před nedávnem ještě běžnému kontaktu, aby neměl nepříjemnosti; ten, kdo skutečně dělá zlo a využívá svého postavení, je beztrestný. I když to byly právě ženy, které si uměly prosadit paragrafy na sexuální harašení na pracovišti, v případě, že k němu evidentně dlouhodobě dochází, neumějí táhnout ani na chvíli za jeden provaz. Harašení tak vede 1:0.

Blog byl napsán a publikován v lednu 2011

4. úno, 2017

Někdy je těžké se vypovídat z toho, co nám zaplňuje mysl. Tady to je snadné. Záleží pak jen a jen na volbě druhých, jestli jsou na to zvědaví.